Vítr




Napadlo tě
Jak by to bylo hezké

Obléct mě do bílé košile
S konflíčky ke krku
Široké s rozepnutými
Manžetami V hodině větru

Postavit mě na skálu
A dát svým očím svobodu
Aby se dívaly
 
Jak mi vítr
Nafukuje rukávy
A košili mi vzdouvá

A pak dát mu
k pohlazení
svoji tvář
 

poezielyrika.htm