|
Přivádím zástup před
tvou tvář
Všechny jež jsi
mi daroval
Teď v modlitbě ti
vracím
A za ně prosím
Za ženu
jež zakusila příkoří
V smysluplnost ničeho
již nevěří
Aby ji tvá krása
usmířila
Za malou cikánku
suknička rudý květ
barvu vlasů sdílí
Jí se líbí jiný svět
než většině
Kéž pozná že jsi ten
Kdo volnost v havranovi
miluje
A nesoudí nevinné
Za žebračku bez nohy
Paprsek slunce na chodník spadený
Říká díky, prosím,
A ptá se smím?
Usmívat se to nic nestojí
Na kolemjdoucí kteří nevidí
Svou jednoduchou nadějí
Na každodenní příděl chleba
Zahanbuje stále
znova
Mé nekonečné obavy
Prosím tě také za nás
Zatemnili jsme
tvoji tvář
Pravda přijde za svítání
Před náš práh
Kéž najde dveře
dokořán
Ač bude se smát naší pýše
Dítě jež „dokonalost“ vidí
Hle
vždyť císař pán je nahý
|
|