Muž ženy stále ptá se
Kam jsi dala
utržený fík
Snědli jsme ho přeci
oba
Připomíná žena
I když ví že je nebezpečné
Být mužovou pamětí
Po celá staletí muž
staví stan
Pro sebe pro ženu a
Boha
Nakonec řekne Pojď Bože
Budeme v něm sloužit
ženě
A žena před stanem
S nářkem vzývá Ducha
Rozbij stan ať muž
v mojí lásce bydlí
mou náruč má za obydlí
A Bůh? Ten říká k muži
Já jsem ten stan
Nemůžeš vystavět mě znova
A ženě
Hledej mě v prázdnotě
Svého nenaplněného těla
Právě tam jsem obydlím
Kde setkáte se oba
|