Duše v modlitbě se ptá
Smím vejít do
zahrady?
Ač ta se před ní
prostírá
Jsem zahrada Vejdi dál
Na poušti Mojžíš káral lid
Když ze skály chtěl
vodu pít
Tak nevešel do země
zaslíbené
Očima jen z hory Nebó
Směl se dotknout
Izraele
Však země jiná starci
náruč otevírá
Tak z trestu za pochybení
odměna se stává
Snad Pán řekne ti pojď
Buď chvíli host
S Mojžíšem u jednoho
stolu
Co trvá vaše spolu
Tvé velké NIC
Kterým v modlitbě se stáváš
Nejpokornější z lidí
Na zemi – Mojžíš
Vzkazuje ti znova
I kdyby
nejsladší slova
Tě zvala v ráj
Ať pokora se zeptá
Smí má noha Pane
Překročit tvůj práh?
Tvá vůle v otrhaném hábitu
ať o odpověď dbá
smím to Pane udělat?
Trpělivost ať raduje se až uslyší
Rychle
trhej a jez
Pak se ještě z hory Nebó
Na zem vrátit musíš
|