|
(Starci na chmelu)
Na půdě staré piáno
V soukromí se
mnou dlí
Platon, Seneca a Puškin
Pár přátel ve vazbách
knih
Myslím na ni
„Manon je motýl
Manon je včela“
A ona netuší
V těch bílých šatech
Růže ve vůni uzamčená
Je jediná jen ona
Kterou chci odemknout
A které chci dát svůj
klíč
Ona nestojí o krysí
závody
Za chmelovými štoky
A já je neběžím
„Takovej trouba jako já
Stejně dobře neskončí
Neumím lhát jak naši
Mladí soudruzi
Tak snil jsem že se tady objeví
Kafe jí uvařím a
povím o všem
Co mě napadá
Například jestli je Bůh
Nebo kde je ten
dobrý hospodář
O němž se dneska tolik mluví
A teď – když tady
stojí
A užasle se rozhlíží
(jak dobře jsem se zařídil)
koktám a
červenám
„jako by sama ta, Panenka … no“
Maria myslíš“ s úsměvem
napoví
Najednou vím musím jí říct
Miluju tě
Posaď se sem a
poslouchej
Pak dekou přikryju ji
A v křesle houpám houpy hou
A
ona spí a neslyší
Piáno se samo rozehrálo
Život je bílý dům
A v něm
se stalo
Že dotkl jsem se nebe
|
|